Jak to bylo dříve s kavárnou Radhošť

Ve zpravodaji nebo kde, jsem se dočetl, že město nabízí k pronájmu kavárnu Radhošť. Tak jsem si trochu zavzpomínal….

Krásná secesní kavárna Radhošť už má bohužel nejlepší časy zřejmě za sebou, v konkurenci jiných restaurací ztrácí a umocňuje to i nepříliš výhodná poloha bez větší možnosti blízkého zaparkování. Slouží tak hlavně jako jídelna pro některé úředníky města a pro občasné obědy zastupitelů a pro menší slavnostní akce. V roce 2003 ji spravovala příspěvková organizace Národní dům Frýdek-Místek.

V srpnu roku 2003 jsem se přihlásil do výběrového řízení na ředitele této příspěvkové organizace. Když jsem zpracovával koncepci rozvoje organizace, která byla požadována, napsal jsem tam (trochu neuměle) toto: „… po mnoha zkušenostech se mi jeví nejvhodnější pronájem kavárny Radhošť jinému podnikatelskému subjektu při přesně stanovených pravidlech a zárukách. Domnívám se, že by příspěvková organizace Národní dům neměla Radhošť provozovat“. Moje „koncepce“ byla mým přijetím (k 1. 9. 2003) i nepřímo schválena a vskutku se zanedlouho podařilo pronajmout kavárnu Radhošť soukromému subjektu a to od 1. 1. 2004, výši nájmu si už nevzpomínám. Pro příspěvkovou organizaci Národní dům bylo převedení kavárny jinému subjektu velkou úlevou a pro město výrazně finančně pozitivním rozhodnutím. Kavárna pak byla vítěznou firmou několik let provozována, myslím, že bez větších problémů (jen jsem slyšel, že byly stížnosti na potlučené misky na polévku).

Přeskočme nyní pár let… Nejasné náznaky, které se mi nejdříve jevily jako špatný vtip a pak jako šumová nepravděpodobná informace, se nakonec přetavily do šokující reality. Vedoucí odboru správy obecního majetku mi zaslala zprávu, že podle závěru z porady radničního vedení si máme od 17. 7. 2009 převzít kavárnu opět do správy příspěvkové organizace. No a samozřejmě ji provozovat. V té době jsem již měl dostatečné zkušenosti s provozováním restaurace v Národním domě, a musím říct, že vést a řídit takovéhoto kočkopsa (příspěvková organizace není určena k podnikání) bych nepřál snad ani koaličnímu partnerovi (využívám stupňování bývalého slovenského premiéra Mečiara: první stupeň – nepřítel, druhý stupeň – úhlavní nepřítel, třetí stupeň – koaliční partner).

Protože jsem nevěděl, zdali mají členové porady vedení (Ing. Eva Richtrová, Mgr. Petr Cvik, Mgr. Michal Pobucký, DiS., JUDr. Miroslav Dokoupil, Mgr. Ivan Vrba) odpovídající informace, tak jsem si bláhově myslel, že by je mohly zajímat finance nutné ke znovuobnovení provozu kavárny. Pokusil jsem se tedy v několika rozborech poukázat na ekonomický nesmysl provozování. Spočetl jsem s ekonomkou a účetními organizace všechny nutné náklady na provoz kavárny u příspěvkové organizace a přišel jsem k ohromujícímu závěru – ztráta měsíčně může dosahovat až 100 000,- Kč, čili ročně 1 200 000,- Kč! Rozbor jsem následně zoufale posílal od čerta k ďáblu (vedoucí odborů, vedení města, další členové rady, bývalí vlivní členové rady atd.). Říkal jsem si, že snad po takové analýze musí všichni soudní lidé myšlenku vedení kavárny příspěvkovou organizací jednoznačně odmítnout. Schválně zde nepíši, co všechno musí příspěvková organizace při vedení restaurace dělat, náš zasílaný rozbor byl na několik stran včetně srovnávání s činností soukromého subjektu v podnikání.

Snad jen malá vsuvka pro „fajňšmekry“ – představte si například při přípravě řízků v kuchyni byrokratický průběh kontrol zvaných jako předběžná, průběžná a následná (tyto kontroly ze zákona se týkají příspěvkové organizace, ne podnikatelů). Předběžná je, že nakoupíte určité množství masa a že na to máte peníze, průběžná je, že jste to množství masa koupili a následná je, že se maso uvařilo a snědlo. Ke každé z těch kontrol musíte mít papír s minimálně dvěma podpisy. To ještě jakž takž jde zvládnout a obejít, ale v případě, že po řízcích je v restauraci ten den zvýšená poptávka a vy jich musíte operativně napéci více, než jste plánovali, pak už nějaké problémy máte. I tady můžete zase nějak obejít zákon č. 320/2001 Sb. s úpravou řídící kontroly dle vyhlášky č. 416/2004 Sb., ale v případě, že ty řízky pečete ze dvou nákupů masa s malou rozdílnou cenou, tak to už jste opravdu v háji. Nezbývá než zákon s vyhláškou zase šalamounsky přelstít, ale pak v závěru narazíte na veřejnosprávní kontrolu (úředníci z magistrátu), která sice příliš nerozumí podnikání v pohostinství, a to více ale lpí na byrokratickém dodržování předpisů. Takže dostanete zápis, že hrubě porušujete zákon nebo vyhlášku. A zákon či vyhlášku hrubě porušujete i v případě, že tam na těch papírech chybí byť jediný podpis nebo je chybně napsaná čárka. No a z toho se pak odvíjí další papírování – proč jste jako ředitel porušil zákon a jaké bude opravné opatření? A to bychom v dalších byrokratických překážkách v případě podnikání příspěvkové organizace mohli dále pokračovat. Kapitolu samu za sebe tvoří personální obsazení, plánování směn a přesčasů a poctivost personálu. K té oblasti si ale dovolím napsat samostatný příspěvek.
Abych shrnul naše snažení k odmítnutí nesmyslného a nehospodárného začlenění kavárny a restaurace Radhošť pod příspěvkovou organizaci Národní dům Frýdek-Místek – nikoho náš rozbor nezajímal, jen sporadicky se k němu někdo vyjádřil „že ho to překvapilo“.

Závěr: Bohužel jsme museli kavárnu Radhošť vzít pod křídla příspěvkové organizace. Pro vedení radnice nebyl ani problém změnit zakládací listinu příspěvkové organizace, protože ta původní neumožňovala provozovat restauraci se ztrátou. Pro vedení radnice nebyl ani zásadnější problém navýšit příspěvek Národnímu domu o mnoho set tisíc korun, i když na jiné věci potřebné pro provoz „příspěvkovky“ peníze „nebyly“. V té době jsem hovořil s podnikateli v pohostinství, kteří by za nižší pronájem kavárnu byli ochotni provozovat. Ale bohužel už bylo rozhodnuto, radní si zřejmě pochvalovali, jak moudře rozhodli. Následovalo předpokládané – ztráta hospodaření kavárny za třetinu roku 2009 byla cca 700 000,- Kč (v tom je ale také započteno i některé nové vybavení kavárny a kuchyně). Za celý následující rok 2010 byla ztráta 1 377 000,- Kč. Po odečtení nákladů na nové vybavení to bylo téměř přesně 100 000,- Kč na měsíc, tak jak jsme rozborovali.
Píšu to proto, že by lidé měli vědět, že některým „zvoleným“ zástupcům města vůbec nezáleží na penězích města a na tom, že by se mělo hospodařit s péčí řádného hospodáře. Milion sem, milion tam, však se to v rozpočtu nějak ztratí. Nekompetentní rozhodnutí „vedení ČSSD a KSČM“ (tehdy vedení radnice) v případě kavárny Radhošť stálo městskou kasu za léta 2009 a 2010 přes 2 miliony korun a to nepočítáme možný příjem za pronájem prostor, který by jiný subjekt městu platil.
Informace o nehorázném plýtvání by neměla být zapomenuta také proto, aby se historie náhodou neopakovala.

Při psaní příspěvku jsem si uvědomil, že v současné době probíhají dvě soudní stání, („zlaté příkopy“ a „nechcete (ne)zasíťované pozemky se slevou?“), které se týkají stejných osob, které rozhodovaly i v případě předpokládané a nakonec i potvrzené vysoké ztráty v kavárně Radhošť. A víte, že obdobní lidé rozhodovali i o opravě altánku v sadech Bedřicha Smetany? Oprava altánku za cenu dvou nových rodinných domů (cca 5 milionů Kč) – to je vzpomínka na hospodaření ČSSD a KSČM ve FM. Vlastně to bohužel ani není vzpomínka, tyto strany jsou v koalici dodnes. Doporučuji návštěvu nejdražšího altánku ve střední a možná celé Evropě. Pořádně si jej prohlédněte, takovouto raritu v jiném městě v ČR nenajdete!
Z. Stolař, FraM

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *