Hlasování na valných hromadách městských společností – strach radních z trestního postihu vyústil do standardního hlasovacího postupu?

Co je to valná hromada obchodní společnosti?  Valná hromada je označení nejvyššího orgánu obchodní společnosti, který dělá nejdůležitější rozhodnutí. Většinou v ní zasedají vlastníci společnosti. V obchodních společnostech ve vlastnictví města či obce zastupuje vlastníka rada města či obce. Městská rada ve Frýdku-Místku zastupuje vlastníka (město Frýdek-Místek) u obchodních společností DISTEP, a.s., TS, a.s., Frýdecká skládka a.s., Sportplex Frýdek-Místek s.r.o. a Dopravní podnik Frýdek-Místek s.r.o.

Měl jsem možnost nahlédnout do některých zápisů z valných hromad v letech 2015 až 2017 výše uvedených obchodních společností. Bez příloh k zápisům jde o poměrně nudné čtení, ale něco přece jen tam může případné zájemce o tyto dokumenty překvapit. Je to především hlasování. V normální době a při normálním způsobu projevu, se dospělý člověk v důležité funkci za svůj názor nestydí, dá jej najevo a přihlásí se k němu. Ne tak při hlasování „naší“ rady magistrátního města – většinou bylo přítomno 8 členů ve složení ČSSD – 5 členů, Naše město FM – 3 členové (později přibyli další členové z KDU-ČSL a ANO).  

Rada magistrátního města Frýdku-Místku se zřejmě v posledních letech důsledně drží hesla – „nikdy nás nedostanou“ pravděpodobně po zkušenostech s prodejem „nezasíťovaných“ pozemků na ulici Horní, kde celá rada hlasovala pro prodej za směšně nízké částky a celá rada je nyní trestně stíhána. Hlasování na radě je zřejmě nyní proto přísně organizováno stylem – vždy se musí jeden zdržet nebo být proti. A ten jeden tam nesmí být jmenovitě uveden. Proč?

Je to jednoduché. Zřejmě mnohdy mohou radní rozhodovat mimo mez zákona a tak se bojí případného postihu. Proto se vždy jeden člen rady zdrží hlasování nebo je proti navrhovanému usnesení a jeho jméno nesmí být zaprotokolováno, čili nesmí přitom využít článku 4 odstavce 3 Jednacího řádu Rady města Frýdku-Místku, ve které je uvedeno, že člen RM má právo na zaprotokolování svého odchylného stanoviska, jestliže o to požádá.

 Pak stačí, aby při případném vyšetřování či trestním stíhání radní řekli, že si nepamatují, jak kdo hlasoval a je vymalováno. Všichni členové rady pak mohou s úspěchem tvrdit, že právě oni se zdrželi hlasování a jsou tedy nepostižitelní. (Jak prosté milý Watsone! J). A tento postup je doveden až do úplné trapnosti. Asi lze těžko předpokládat, že za to, že je zvolena například zapisovatelem a sčitatelem jedna osoba, že by za to mohl být nějaký trestní postih. A vidíte i v tomto případě se někdo z rady organizovaně zdrží hlasování (buďme přesní, z 18 valných hromad, se u dvou stalo, že pro zapisovatele a ověřovatele hlasovali všichni J). Přitom v zápisech z valných hromad obtížně najdete bod, o kterém by se dalo předpokládat, že je kontroverzní či napadnutelný.

Ale dále se už jednalo ve schématu – vždy se jeden musí zdržet hlasování. Někdy se ale něco zkazilo a naši radní se nestačili dopočítat. Na jedné valné hromadě hlasovali u dvou bodů z osmi radních 7 pro a 1 se hlasování zdržel a dvakrát u jiných bodů těch osm hlasovalo tak, že 7 radních bylo pro usnesení a nikdo nebyl proti, ani se nikdo nezdržel, ani nikdo neodešel ani nebylo zaprotokolováno, že někdo nehlasoval. Prostě je jeden hlas nezvěstný. Podobný scénář se opakuje ještě u dvou dalších valných hromad (8 přítomných radních) a to v poměru 5x 7:1 a 1x 7:0 a u té druhé 9x 7:1 a dvakrát 7:0 a opětovně nikdo neodešel, nikdo nebyl označen, že nehlasoval. Co se stalo? Že by se jeden radní nepozorovaně vypařil? No ale je to hlasování potom platné? Je ten zápis platný? A jak se mohlo stát, že zápis podepsal předseda valné hromady i ověřovatelé zápisu, aniž si toho všimli? Je smutné, že zápisy po sobě nečtou. Kde ještě takovýto šlendrián uplatňují? Při vedení města?

Zajímavá a úsměvná bude organizace hlasování. Jak to mají radní určeno? Je vždy vylosován jeden, kdo se povinně zdrží hlasování, nebo je to pokaždé jako při rozdávání karet v mariáši někdo jiný? Stálo by za to, toto divadelní představení jednou vidět….

Z. Stolař, hnutí FraM

U soudu a se štěstím na té „správné“ straně

V předchozím příspěvku jsem psal o chybném rozhodnutí vedení města převést kavárnu Radhošť v roce 2009 pod správu příspěvkové organizace. V té době už jsem měl poměrně dost zkušeností s „podnikáním“ v restauraci Národního domu. I tu se časem podařilo pronajmout soukromému subjektu, ale než se tak stalo, tak jsem tam prožil pár nepříjemných chvilek, o kterých se mi ještě někdy v černých nocích zdává. Jeden „detektivní“ příběh přidávám…

Tento zapeklitý případ začal docela nevinně. Jednou v únoru v roce 2005 za mnou přišla paní účetní Barbara a řekla mi, že jí chybí v restauraci za stravenky Národního domu cca  60 000,- Kč (příspěvková organizace Národní dům Frýdek-Místek vydávala vlastní stravenky s nižší cenou pro důchodce, pro závodní stravování a pro strávníky mimo příspěvkovou organizaci). Že všechno má proúčtované, vše sedí, ale v pokladně jí chybí právě tato částka. A že si to neumí nijak vysvětlit. Nejdříve jsem toto sdělení bagatelizoval, že se v tak přísně vedené a předpisy sešněrované organizaci nemůže jen tak něco ztratit, ale postupně jsem si začal uvědomovat vážnost situace. Dokážete si to představit? Já jsem to hned viděl, jak nelogicky vysvětluji na radnici, že nevím, kde mi zmizelo  60 000,- Kč, následují posměšky a poukazování na nekompetentnost samozřejmě s vyhazovem a následnou soudní tahanicí, kde bych měl jen malou šanci výše uvedenou částku nezaplatit.

Chvíli jsme s paní účetní jen tak seděli a vymýšleli nejfantastičtější možnosti úniku peněz, ale na nic jsme nepřišli. Krádež? To by nemohlo být proúčtované. Účetní chyba? To by nechyběly peníze. Nikdy nebudu moci být dost vděčný paní Barbaře za její až neuvěřitelný postřeh. Po delším mlčení, kdy už jsme nebyli schopni nic vymyslet, přišla s následující poznámkou:“ Víte pane řediteli, strávila jsem nad tím účtováním mnoho hodin, a když jsem se až do omrzení dívala na ty stravenky, tak se mi najednou zdálo, že některé z nich jsou maličko jiné než ty ostatní. Podívejte se na to…“ a vytáhla šanon se stravenkami. „Naše“ stravenky byly tisknuty v Richtrově tiskárně, a byly z druhé strany opatřeny razítkem příspěvkové organizace. No a při bližším a velice pečlivém ohledání více vyúčtovaných stravenek, si opravdu bystrý pozorovatel mohl všimnout, že u některých má jedno písmenko „a“ na jedné stravence snad o desetinu milimetru odklon, což na jiných stravenkách není. Po pečlivém probrání několika tisíc stravenek nakonec napočítala paní účetní přesný počet „podezřelých“ stravenek. Šlo o 279 stravenek pro důchodce, 445 stravenek pro strávníky mimo příspěvkovou organizaci a 639 stravenek pro závodní stravování.  V penězích to činilo celkem 57 615 ,- Kč.

Po sdělení o falšování mi spadl jeden kámen ze srdce, ale zůstaly tam další. Jsou ty stravenky opravdu falešné, a kdo je dal do oběhu? Byla dokonale vytisknuty, se správným perforováním a s razítkem organizace na rubu, tak jen to „a“ a snad téměř nepozorovatelně také část tisku byla „jiná“. Tehdy jsme pronajímali část provozní budovy tiskárně a tak jsme se hned s jejím majitelem poradili. Ten nám potvrdil, že jde o dva druhy stravenek. No ale byli jsme pořád na začátku.

Na pomoc nám však přišel další unikátní postřeh, tentokrát z našeho „ekonomického oddělení“. Účetní si vzpomněly, že před několika měsíci byl u nich jeden mladý tiskař, kterého znají, a ten se jich zdánlivě logicky ptal, kde si Národní dům nechává tisknout a perforovat vydávané stravenky. Na tehdy banální a nijak podezřelou otázku prostě jednoduše odpověděly. Až teď se jim vynořila možná souvislost. Toho tiskaře totiž vztahově spojily s hlavní servírkou. A celý řetězec se zdánlivě uzavřel. Možný postup se nabízel – tiskař nechal natisknout falešné stravenky, předal je servírce, ta se asi „podělila“ s druhou, následně si servírky každý den vyměnily několik falešných stravenek za hotové peníze z tržby, a tržbu s pravými i falešnými stravenkami odevzdaly. Vše účetně sedělo, chybělo jediné – peníze v organizaci.

Začali jsme jednat.  Nejdříve jsme samozřejmě šli za servírkami restaurace, zdali o tom něco neví, obě nám potvrdily, že o ničem neví, jen ta hlavní se zmínila o vyšším počtu nějakých nových „neznámých“ strávníků. Následný den jsme kontrolovali stravenky hned po skončení směny – a hle – v tržbě se objevila jediná falešná stravenka (asi zapomenutá), jinak jako by utnulo. Předtím každý den několik až desítek, nyní nic (a pak už pořád nic).  Podezření zesílilo – škůdce je pravděpodobně v našich řadách! Takže teď už jsme šli přímo k věci. Pozvali jsme si hlavní servírku a sdělili jí naše podezření, že se na distribuci falešných stravenek podílí. Byl jsem rozhovoru přítomen, servírka se bránila před svou kolegyní účetní asi následujícími slovy:“ Jak si to o mě vůbec můžeš myslet, že bych něco takového udělala?“ Odmítla veškeré podezření a znovu se odvolávala na nějaké nové cizí strávníky. Museli jsme dále postupovat rychle. Obě servírky jsme v březnu 2005 oslovili dopisem s vyjádřením sumy falešných stravenek a jejich peněžní hodnoty na jejich směnách a žádali jsme o zaplacení škody. Obě to odmítly s tím, ať to dáme na prošetření policii. Tak jsme to hned vzápětí udělali.

Po nějaké době přišel za mnou nenápadný chlapík, vytáhl služební průkaz policie a už jsem myslel, že si mě odvede – ale naštěstí, jen mě informoval o našem podání a že probíhá šetření. Nechal si vysvětlit naše podezření a naše dedukce a zase klidně odešel. Ubíhaly týdny a následně i nějaký ten měsíc a už jsem se začal obávat, že tu škodu za ty stravenky nakonec přece jen zaplatím, ale vše se během chvilky změnilo. Z ničeho nic za mnou přišel mladý tiskař (ten, kterého označily naše účetní za možnou „spojku“) a řekl mi, že by se chtěl omluvit. Nechápal jsem zpočátku za co, ale hned následující větou přiznal, že na objednávku hlavní servírky vytiskl za malou úplatu falešné stravenky a předal jí je. Omluvu jsem se značným ulehčením přijal, protože až v této chvíli jsem si opravdu oddechl. Pak jsem se teprve dozvěděl, že policie udělala přece jen dobrou práci a po domovních prohlídkách při výslechu tiskaře zřejmě „přesvědčili“, aby vyšel s pravdou ven.

Koncem roku následovalo soudní řízení, ve kterém jsem za organizaci vystupoval jako svědek. Obžalovaná byla hlavní servírka a mladý tiskař. Ani u soudu pokud vím, servírka vinu nepřiznala, ale souhlasila s uhrazením dlužné částky. S tím jsme souhlasili i my za organizaci, takže dlužná částka byla zaplacena a paní servírka zřejmě nakonec nedostala ani podmínku. Je to trochu nespravedlivé, mohla uvést nevinné lidi do průseru, zorganizovala podvod, lhala, a kdyby jí to prošlo, tak by získala značnou finanční částku. A nakonec vyvázla bez většího trestu, jen vrátila to, na co neměla nárok. A úplně na závěr – psal jsem, že stravenky byly zezadu opatřeny razítkem Národního domu. Razítka mají čísla, takže nebyl problém zjistit, že stravenky byly orazítkovány na recepci. Všichni recepční popřeli, že by s tím měli něco do činění. A tak tam se stopa ztratila. Až po letech jsem narazil na možnou indicii – jeden recepční byl údajně kdysi v důvěrnějším vztahu s hlavní servírkou. Takže zřejmě „cherchez la femme“ v plné parádě!

Z. Stolař, FraM

 

 

Jak to bylo dříve s kavárnou Radhošť

Ve zpravodaji nebo kde, jsem se dočetl, že město nabízí k pronájmu kavárnu Radhošť. Tak jsem si trochu zavzpomínal….

Krásná secesní kavárna Radhošť už má bohužel nejlepší časy zřejmě za sebou, v konkurenci jiných restaurací ztrácí a umocňuje to i nepříliš výhodná poloha bez větší možnosti blízkého zaparkování. Slouží tak hlavně jako jídelna pro některé úředníky města a pro občasné obědy zastupitelů a pro menší slavnostní akce. V roce 2003 ji spravovala příspěvková organizace Národní dům Frýdek-Místek.

V srpnu roku 2003 jsem se přihlásil do výběrového řízení na ředitele této příspěvkové organizace. Když jsem zpracovával koncepci rozvoje organizace, která byla požadována, napsal jsem tam (trochu neuměle) toto: „… po mnoha zkušenostech se mi jeví nejvhodnější pronájem kavárny Radhošť jinému podnikatelskému subjektu při přesně stanovených pravidlech a zárukách. Domnívám se, že by příspěvková organizace Národní dům neměla Radhošť provozovat“. Moje „koncepce“ byla mým přijetím (k 1. 9. 2003) i nepřímo schválena a vskutku se zanedlouho podařilo pronajmout kavárnu Radhošť soukromému subjektu a to od 1. 1. 2004, výši nájmu si už nevzpomínám. Pro příspěvkovou organizaci Národní dům bylo převedení kavárny jinému subjektu velkou úlevou a pro město výrazně finančně pozitivním rozhodnutím. Kavárna pak byla vítěznou firmou několik let provozována, myslím, že bez větších problémů (jen jsem slyšel, že byly stížnosti na potlučené misky na polévku).

Přeskočme nyní pár let… Nejasné náznaky, které se mi nejdříve jevily jako špatný vtip a pak jako šumová nepravděpodobná informace, se nakonec přetavily do šokující reality. Vedoucí odboru správy obecního majetku mi zaslala zprávu, že podle závěru z porady radničního vedení si máme od 17. 7. 2009 převzít kavárnu opět do správy příspěvkové organizace. No a samozřejmě ji provozovat. V té době jsem již měl dostatečné zkušenosti s provozováním restaurace v Národním domě, a musím říct, že vést a řídit takovéhoto kočkopsa (příspěvková organizace není určena k podnikání) bych nepřál snad ani koaličnímu partnerovi (využívám stupňování bývalého slovenského premiéra Mečiara: první stupeň – nepřítel, druhý stupeň – úhlavní nepřítel, třetí stupeň – koaliční partner).

Protože jsem nevěděl, zdali mají členové porady vedení (Ing. Eva Richtrová, Mgr. Petr Cvik, Mgr. Michal Pobucký, DiS., JUDr. Miroslav Dokoupil, Mgr. Ivan Vrba) odpovídající informace, tak jsem si bláhově myslel, že by je mohly zajímat finance nutné ke znovuobnovení provozu kavárny. Pokusil jsem se tedy v několika rozborech poukázat na ekonomický nesmysl provozování. Spočetl jsem s ekonomkou a účetními organizace všechny nutné náklady na provoz kavárny u příspěvkové organizace a přišel jsem k ohromujícímu závěru – ztráta měsíčně může dosahovat až 100 000,- Kč, čili ročně 1 200 000,- Kč! Rozbor jsem následně zoufale posílal od čerta k ďáblu (vedoucí odborů, vedení města, další členové rady, bývalí vlivní členové rady atd.). Říkal jsem si, že snad po takové analýze musí všichni soudní lidé myšlenku vedení kavárny příspěvkovou organizací jednoznačně odmítnout. Schválně zde nepíši, co všechno musí příspěvková organizace při vedení restaurace dělat, náš zasílaný rozbor byl na několik stran včetně srovnávání s činností soukromého subjektu v podnikání.

Snad jen malá vsuvka pro „fajňšmekry“ – představte si například při přípravě řízků v kuchyni byrokratický průběh kontrol zvaných jako předběžná, průběžná a následná (tyto kontroly ze zákona se týkají příspěvkové organizace, ne podnikatelů). Předběžná je, že nakoupíte určité množství masa a že na to máte peníze, průběžná je, že jste to množství masa koupili a následná je, že se maso uvařilo a snědlo. Ke každé z těch kontrol musíte mít papír s minimálně dvěma podpisy. To ještě jakž takž jde zvládnout a obejít, ale v případě, že po řízcích je v restauraci ten den zvýšená poptávka a vy jich musíte operativně napéci více, než jste plánovali, pak už nějaké problémy máte. I tady můžete zase nějak obejít zákon č. 320/2001 Sb. s úpravou řídící kontroly dle vyhlášky č. 416/2004 Sb., ale v případě, že ty řízky pečete ze dvou nákupů masa s malou rozdílnou cenou, tak to už jste opravdu v háji. Nezbývá než zákon s vyhláškou zase šalamounsky přelstít, ale pak v závěru narazíte na veřejnosprávní kontrolu (úředníci z magistrátu), která sice příliš nerozumí podnikání v pohostinství, a to více ale lpí na byrokratickém dodržování předpisů. Takže dostanete zápis, že hrubě porušujete zákon nebo vyhlášku. A zákon či vyhlášku hrubě porušujete i v případě, že tam na těch papírech chybí byť jediný podpis nebo je chybně napsaná čárka. No a z toho se pak odvíjí další papírování – proč jste jako ředitel porušil zákon a jaké bude opravné opatření? A to bychom v dalších byrokratických překážkách v případě podnikání příspěvkové organizace mohli dále pokračovat. Kapitolu samu za sebe tvoří personální obsazení, plánování směn a přesčasů a poctivost personálu. K té oblasti si ale dovolím napsat samostatný příspěvek.
Abych shrnul naše snažení k odmítnutí nesmyslného a nehospodárného začlenění kavárny a restaurace Radhošť pod příspěvkovou organizaci Národní dům Frýdek-Místek – nikoho náš rozbor nezajímal, jen sporadicky se k němu někdo vyjádřil „že ho to překvapilo“.

Závěr: Bohužel jsme museli kavárnu Radhošť vzít pod křídla příspěvkové organizace. Pro vedení radnice nebyl ani problém změnit zakládací listinu příspěvkové organizace, protože ta původní neumožňovala provozovat restauraci se ztrátou. Pro vedení radnice nebyl ani zásadnější problém navýšit příspěvek Národnímu domu o mnoho set tisíc korun, i když na jiné věci potřebné pro provoz „příspěvkovky“ peníze „nebyly“. V té době jsem hovořil s podnikateli v pohostinství, kteří by za nižší pronájem kavárnu byli ochotni provozovat. Ale bohužel už bylo rozhodnuto, radní si zřejmě pochvalovali, jak moudře rozhodli. Následovalo předpokládané – ztráta hospodaření kavárny za třetinu roku 2009 byla cca 700 000,- Kč (v tom je ale také započteno i některé nové vybavení kavárny a kuchyně). Za celý následující rok 2010 byla ztráta 1 377 000,- Kč. Po odečtení nákladů na nové vybavení to bylo téměř přesně 100 000,- Kč na měsíc, tak jak jsme rozborovali.
Píšu to proto, že by lidé měli vědět, že některým „zvoleným“ zástupcům města vůbec nezáleží na penězích města a na tom, že by se mělo hospodařit s péčí řádného hospodáře. Milion sem, milion tam, však se to v rozpočtu nějak ztratí. Nekompetentní rozhodnutí „vedení ČSSD a KSČM“ (tehdy vedení radnice) v případě kavárny Radhošť stálo městskou kasu za léta 2009 a 2010 přes 2 miliony korun a to nepočítáme možný příjem za pronájem prostor, který by jiný subjekt městu platil.
Informace o nehorázném plýtvání by neměla být zapomenuta také proto, aby se historie náhodou neopakovala.

Při psaní příspěvku jsem si uvědomil, že v současné době probíhají dvě soudní stání, („zlaté příkopy“ a „nechcete (ne)zasíťované pozemky se slevou?“), které se týkají stejných osob, které rozhodovaly i v případě předpokládané a nakonec i potvrzené vysoké ztráty v kavárně Radhošť. A víte, že obdobní lidé rozhodovali i o opravě altánku v sadech Bedřicha Smetany? Oprava altánku za cenu dvou nových rodinných domů (cca 5 milionů Kč) – to je vzpomínka na hospodaření ČSSD a KSČM ve FM. Vlastně to bohužel ani není vzpomínka, tyto strany jsou v koalici dodnes. Doporučuji návštěvu nejdražšího altánku ve střední a možná celé Evropě. Pořádně si jej prohlédněte, takovouto raritu v jiném městě v ČR nenajdete!
Z. Stolař, FraM

Dopravní podnik FM

Už jsem o tom dvakrát psal, takže kdo si chce přečíst mé názory na vznik Městského dopravního podniku ve FM, nechť se laskavě podívá na příspěvky pod názvem „Frýdek-Místek leží na Klondajku“ (23. 6. 2015). nebo „Ještě pár poznámek k dopravnímu podniku“ (7. 11. 2016). Vůbec mě netěší, že co jsem hypoteticky předvídal, se zčásti potvrdilo. Netěší mě to proto, že zase vylétlo okny radnice nemálo stotisíců možná i milionů korun na přípravu a rozjezd dle mého názoru zbytečného Dopravního podniku FM. Na druhé straně musím snad poprvé ocenit přístup politického hnutí Naše město FM, které se proti tomuto finančnímu dobrodružství postavilo, ať již jsou jeho důvody jakékoliv. Já totiž nevěřím na nějaké „ideologicky“ zabarvené tvrzení, že strategické služby pro občany musí být v rukou města. Nemusí. V rukou města jsou peníze a musí tam být dostatečný počet kvalifikovaných lidí, aby za ty peníze koupili pro město nejvýhodnější a nejkvalitnější a možná i nejlevnější službu. Kdybychom totiž podlehli tomuto ideologickému směru komunálního podnikání – budeme za čas kupovat třeba i teplárnu ve Sviadnově či ve stylu zřízení dopravního podniku stavět nějaký takový zdroj na výrobu tepla ve městě? To je přece taky strategicky důležitá služba! Možná bychom mohli vlastnit a vést i taxislužbu. Vždyť je to taky služba občanům a mohlo by se to výhodně doplňovat s dopravním podnikem, vždyť tam, kde v autobuse jezdí dva nebo tři lidé by bylo levnější nasadit taxíka… A takových strategických služeb bychom ještě našli a určitě bychom skončili u nemocnice, kterou jsme kdysi (město FM) s velkými potížemi a velkými finančními náklady vraceli s ulehčením státu…. Jen by nám nakonec na provoz všech těch strategických městských podniků nestačily ty městské peníze.

Stále nemohu pochopit, proč tak vynikajícího odborníka jako je pan Jan Širc, (jak je prezentován ve Zpravodaji RM FM č. 23/2017), nemůžeme opravdově využít? Klidně bych mu i nechal jeho (prý) šedesátitisícový plat, ale dal bych mu jiný úkol než zřizovat nesmyslné. Domluvil bych s ČSAD ve FM nějakou kancelář, kde by seděl a hlídal, propočítával a kontroloval náklady osobní přepravy, kterou pro nás ČSAD vykonávají. A čert by v tom byl, aby nezjistil, kde nás ČSAD „berou na hůl“ a kde by se městské peníze daly ušetřit. Možná by si nakonec na svůj nemalý plat i vydělal. A zcela určitě by se městská doprava s ČSAD FM dostala k menším nákladům, než za které nyní chce provozovat tuto službu Dopravní podnik FM (a to navíc bez započetí některých vážných finančních rizik!).

Poznámka: původně jsem si myslel, že by tuto kontrolu u ČSAD Frýdek-Místek mohli provádět dva političtí trafikanti – vedoucí finančního a vedoucí kontrolního výboru. Asi jsem to trochu přehnal, zřejmě je únik městských peněz příliš nezajímá a možná že dané problematice ani nerozumí. Alespoň to vyplývá z jejich dosavadní činnosti, protože v opačném případě by tam jistě už osobně realizovali mnoho kontrol. Ale možná na to ani nemají čas 🙂. Jednodušší je i pro ně zřejmě zřídit městský dopravní podnik a odsouhlasit k jeho činnosti pár milionů z městské pokladny. Ale pan Jan Širc jako kontrolor nákladů osobní dopravy pro město FM u ČSAD FM – to by bylo určitě jiné kafe!

Z. Stolař, FraM

(publikováno na FB dne 22. 12. 2017)

 

Tak už je to tady

Na našich webových stránkách jsem dříve uveřejnil příspěvek pod názvem „Bylo, nebylo…“ Popisoval jsem tam možný nekalý záměr některých šibalů ze zastupitelstva města Frýdku-Místku při prodeji městských pozemků v roce 2009. Prodej byl nakonec realizován, ale pochybnosti zdali bylo všechno dle platných zákonů a náhodou někdo nebyl zvýhodněn, zůstaly. Šlo o velice sofistikovaný způsob prodeje městských pozemků pro stavbu rodinných domků, ze kterého následně vyvodila jedna členka zastupitelstva z ČSSD tento závěr: „Zastupitelé, tedy i já, hráli roli užitečných záměrně neinformovaných idiotů“.

O přesně cíleném a mnohým zastupitelům „utajeném“ postupu výběru kupujících a také o ceně nižší než byl zadaný znalecký posudek, jsem v již zmíněném článku podrobně psal. Nyní dochází v tomto případě k zásadnímu posunu. O tom, zdali to bylo všechno v pořádku, bude rozhodovat soud. V říjnu tohoto roku začíná hlavní líčení u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, který některá výše uvedená závažná obvinění buďto potvrdí nebo zamítne. Obviněno je osm členů tehdejší rady města, mezi nimi je i bývalý primátor, bývalá primátorka i současný primátor.

K tomuto líčení jsem předvolán jako svědek. V roce 2006 až 2010 jsem byl řadovým zastupitelem a účastnil jsem se jednání zastupitelstva, ve kterém byl prodej schvalován. Je pravděpodobné, že jako svědci budou vypovídat i ostatní členové tehdejšího zastupitelstva.

Z. Stolař, FraM

(publikováno na FB FraM dne 6.9.2017)

ANO – je to průser (nekrolog zastupitelského klubu ANO ve FM)

Hvězdné vítězství politického hnutí ANO v komunálních volbách ve Frýdku-Místku v roce 2014 se mění v hořkou porážku. Připomeňme si, že hnutí v těch volbách obdrželo celkem 15 mandátů a že mu stačilo k sestavení koalice na radnici jen získat dalších 7 zastupitelů. Hned na začátku se mu podařilo sestavit koalici s ČSSD a obsadilo post primátora města. Nevíme, zdali zástupci hnutí byli důvěřiví, naivní, nebo opiti vítězstvím, každopádně však podcenili sílu koalice ČSSD+VV+KDU-ČSL s tichou podporou KSČM z minulého volebního období a hlavně sílu jejich vzájemných „obchodně-politických“ vztahů. Zpočátku to vypadalo nadějně, že se něco ve městě změní, že se protřesou zatuchlé a podezřelé vztahy a kamarádšofty, ale v podstatě se situace změnila k horšímu. Že se na zřízení staronové koalice cílevědomě pracovalo v zákulisí delší dobu, o tom svědčí dnes již dobře známý „vagónkový“ telefonní rozhovor mezi panem Pobuckým a panem Víchem, o kterém jsme tady již podrobně psali. Hnutí ANO tak můžeme ocenit jen za dílčí úspěchy v rozplétání složitých klientelistických vazeb a obchodů. Jedním úspěchem hnutí ANO ve FM je zatím ještě nepravomocné odsouzení zakladatele místní buňky Věcí veřejných a politického hnutí Našeho města FM pana Vícha za dotační podvod týkající se dotace města pro hokejový klub HC Frýdek-Místek. Ještě jedna významná „kauza“ by bez hnutí ANO nebyla řešena a tou je prodej pozemků města na ulici Horní předem vybraným známým. Obvinění jsou všichni radní, kteří tuto funkci zastávali v roce 2009. Soudní jednání nás ještě čeká, je nutno ale uvést, že je to z doby koalice ČSSD a KSČM, takže radní jsou z těchto stran. Možná, že se hnutí ANO podařilo i ještě něco více, v tom mě klidně může někdo doplnit.
Je zřejmé, že za neúspěchem hnutí ANO v komunální sféře FM stojí vedle vlastní nezkušenosti také nechuť větší poloviny ostatních zastupitelů města k možné změně ve vedení města, ze které by mohlo hrozit šetření některých kauz, kontrola starších výběrových řízení a prošetření některých zbytečných ztrátových akcí. Mohlo by také dojít k nepříjemné diskusi týkající se personálního obsazování některých úřednických funkcí na magistrátu a také pracovních míst v příspěvkových a obchodních společností města. Nejsou tam náhodou i jedinci, kteří mají práci jen díky legitimaci ČSSD? Mohly by být vyvozeny důsledky i z nehospodárného řízení některých městských obchodních společností a mohli být objeveni i další kostlivci. Nic z toho se stávajícím stranám (ČSSD, KSČM, KDU-ČSL a nástupcům Věcí veřejných – Našemu městu FM) nehodilo do krámu.
Hnutí ANO zvláštním způsobem sedlo na lep „starým harcovníkům“ a ze začátku neudělalo příliš rozumné kroky. Zatím není příliš jasné, proč přistoupilo ke zřízení politických trafik, jednak uvolněných předsedů finančního a kontrolního výboru a pak i trafik v městských společnostech. Nasadit do Distepu dva „uvolněné“ členy představenstva s padesátitisícovým platem, to bylo zřejmě „úplně“ mimo mísu. Ještě, že těm dvěma „neumětelům“ nestačil ten obrovský plat, mobil, kancelář a „chtěli“ ještě i stravenky na oběd! Nešťastně však tuto prebendu dopsali na již podepsanou smlouvu a to zase naštěstí pro občany Frýdku-Místku, kteří jsou vytápěni Distepem, a.s. způsobilo jejich pád (jinak bychom v teple platili na jejich platy navíc ročně cca 1,6 mil. Kč). Pardon, asi pan Ing. Jiří Vzientek z ČSSD, ze Sviadnova, který obsadil jednu tuto trafiku, neumětelem nebude. Ostatně údajně třetí místo na kandidátce našeho kraje do Poslanecké sněmovny ČR za ČSSD v letošních podzimních volbách o nějakých schopnostech svědčí. Ale pořád mi ještě vrtá hlavou, jak může občan Sviadnova dostat politickou trafiku v jiném městě? To musí mít na přátele a přítelkyně z ČSSD ve FM „pořádné argumenty“!
Všichni zastupitelé „starých stran“ se postavili proti hnutí ANO, které jako jediný politický subjekt zůstalo v opozici. Pak již bylo jen otázkou času, zdali se i mezi členy klubu ANO najdou „politicky“ zdatní jedinci, kteří za peníze a určitý vliv zběhnou ke staronovým vítězům. Tak se také stalo, po téměř třech letech se našli dva „Quislinkové“. Musíme jim ale přiznat, že to nejsou žádní jelimánci. Dokázali včas požádat o přeřazení z místní do oblastní organizace ANO, protože byli zřejmě informováni, že místní frýdecko-místecká organizace ANO bude zrušena (o důvodech zrušení nic moc nevíme). A tak se také stalo, takže jsme svědkové, kdy vítězí dva menševici (J. Ryška a J. Míček), čili dva správné postoje proti třinácti zřejmě nesprávným postojům zbývajících zastupitelů zvolených za hnutí ANO. Okamžité získání politické trafiky s padesátitisícovým platem pro pana Ryšku a členství v radě pro pana Míčka, je pak adekvátní „odměnou za zběhnutí“ a smutné vyústění původně nadějné činnosti politického hnutí ANO ve Frýdku-Místku. Argumentace dvou nyní již členů radniční většiny, že přechodem k radniční většinové koalici plní volební program ANO – snížení daně z nemovitosti – je křečovitá a velmi ubohá, patří mezi často užívané fráze snažící se zdůvodnit vlastní selhání.
Jejich vyjednávání před „zběhnutím“ bych si představoval asi takto: „No my vás podpoříme, ať nemáte tak okatou podporu od komunistů, ale co za to? Radního a jednu trafiku? Dobře, ale musíme vypadat před lidmi, že k vám nepřecházíme kvůli peněz, ale kvůli tomu, abychom mohli plnit náš volební program! No tak aspoň trochu snížíme daň z nemovitosti a bude to! Dobře, platí!“
Členům zrušené místní organizace ANO, kteří jsou v zastupitelstvu, toho moc nezbylo. Možná jen taková divná pachuť v ústech. Škoda, je mezi nimi více těch, kterých je možno si i vážit. Pozdě, ale přece jen, by se však měli distancovat od politických trafik, které vznikly také jejich pomocí. Jde o padesátitisícové trafiky uvolněných předsedů finančního a kontrolního výboru (v minulých volebních obdobích měli neuvolnění předsedové těchto výborů cca 3000,- Kč měsíčně, což je asi 6% nynější „odměny“). Opoziční zastupitelé zvolení za ANO by měli navrhnout na nejbližším zasedání zastupitelstva nový bod programu týkající se zrušení těchto trafik a požadovat o zaprotokolování návrhu i svého jména. Návrh by mohl znít: „Žádám o zařazení nového bodu jednání zastupitelstva města – zrušení uvolněných funkcí předsedů kontrolního a finančního výboru. Funkce uvolněných předsedů nepřinesla žádnou pracovní činnost navíc, než tu, kterou vykonávali předchozí neuvolnění předsedové finančního a kontrolního výboru. Zřízením těchto politických trafik vznikla a dále vzniká městu materiální škoda a není žádný důvod, aby i nadále tyto funkce byly uvolněné.“
Časem se toto prohlášení může i hodit…
Z. Stolař. FraM

(publikováno na FB FraM dne 28.6.2017)

Dar z nebes

Ne dnes nebudeme psát o KDU-ČSL, i když by na to nadpis mohl ukazovat. Navíc figurková rošáda je už na radnici zrealizována. Dnes se podíváme na „výhodnou“ koupi bývalé Záložny na Palackého ulici ve FM našimi komunálními zástupci. Už dlouhých cca 15 let visí na této budově nadpis „na prodej“ a já jsem si snad stokrát kladl otázku, kdo tuto budovu a za jakým účelem může koupit. Budovu značně zchátralou, bez parkoviště a vedle hlavní cesty. Budovu koncepčně nevhodnou na jakoukoliv prodejní či administrativní činnost, protože původně zde byly byty, které byly později přebudovány na většinou průchozí kanceláře. Tedy budovu bez jakéhokoliv současného smysluplného využití. Při úvahách o možném kupci jsem nejdříve tipoval nějakého podivného snílka, který neví co s penězi, ale nakonec jsem se přiklonil k názoru, že půjde o postupnou degradaci budovy, kterou před konečným zánikem zachrání jen její darování státu či městu. Se samozřejmým předpokladem, že ji obdarovaný subjekt za nemalé prostředky zrenovuje (třeba opětovně na byty). Jak jsem byl se svými úvahami mimo, se teď ukázalo – budovu s okolními pozemky kupuje – a to za „pakatel“ 13 500 000,- Kč město Frýdek-Místek. A podívejme se na zdůvodnění, proč ji kupuje!
Tak třeba:
„Dle vyjádření Jakuba Tichého, ředitele příspěvkové organizace Národní dům Frýdek-Místek „příspěvková organizace“ vyplývá, že
• Pro některé druhy kulturních činností je Národní dům (dále také „ND“) se stávajícími parametry kapacitně nedostačující. Městské kulturní zařízení by prostory v budově bývalé Záložny využilo pro:
o Krátkodobé nájemní akce.
o Dlouhodobé nájmy: spolková a divadelní činnost, zkušebny, ateliéry.
o Vlastní kulturní akce: kurzovní činnost, akce pro děti a seniory atd.
o Jako prostor pro výstavy – městu dlouhodobě chybí městská galerie, či vůbec důstojný výstavní prostor, který by splňoval současné bezpečnostní a estetické nároky.
• Sousedství Záložny a Národního domu s sebou nese mnoho výhod:
o Nabízí se obě budovy stavebně propojit (v minulosti takové propojení existovalo).
o Pak je možnost sdílet s ND existující provozní zázemí, což bude jednodušší a levnější, než kdyby objekt fungoval samostatně.
o Totéž platí pro personální zajištění provozu: úklid, recepce, technici/nosiči a další personál. Personální nároky tedy vzrostou jen mírně.
o Všichni zaměstnanci budou pracovat v jednom areálu, což znamená i snazší řízení a plánování.
o V ND už nyní sídli celá naše organizace a je zde stálý denní provoz – nová stavba tak nebude odříznutá a bude s jistotou denně „žít“.
o Majetek bude lépe zabezpečen – současný neuspokojivý stav Záložny s sebou nese bezpečnostní rizika i pro sousední Národní dům.“
Pan ředitel ND zřejmě dostal příkazem, aby dal ke koupi Záložny adekvátní kladné zdůvodnění. My si ale klidně můžeme dovolit s těmito argumenty nesouhlasit….
Jo, jestli ty dlouhodobé i krátkodobé nájmy budou zdarma nebo zcela zdarma, pak ano, zájemců bude více než dost. Ale jak už jsem výše psal, tak byty přebudované na kanceláře jsou krajně nevhodné prostory nejen pro administrativní ale samozřejmě i pro kulturní činnost. Přízemí, které sloužilo pro styk s lidmi pracujícími s penězi, by se nepochybně dalo využít k podobnému účelu včetně trezoru, ale vidět tam v této chvíli třeba výstavní síň, to chce opravdu velkou představivost. Buďto představivost nebo velké peníze. Tady se nám zřejmě cudně zamlčují náklady na opravu této výhodné koupě – čti „danajského daru“. Náklady budou jistě v desítkách milionů korun, jinak 20 let chátrající velkou budovu do provozu neuvedete. To že bude stavba denně „žít“ lze s úspěchem pochybovat. Prostory v Národním domě jsou vytíženy možná z 60%-70% a přidávat k tomuto nevytížení další metry čtvereční je jen plýtvání prostorem a penězi. Další připomínky a „výhody“ jsou spíše důvody pro lidi nepříliš znalé. To že obě budovy byly spojeny, je pravdou, ale že by jedny dveře v třetím podlaží mezi oběma budovami vedly k většímu vytížení nebo k nějakým výhodám, o tom se dá s úspěchem pochybovat. I když těch dveří může být i více. Co je zřejmé – značně se navýší provozní výdaje. Samozřejmě se navýší počet provozních pracovníků. A jaká bezpečnostní rizika vznikají z neuspokojivého stavu Záložny? Že spadne? Od toho snad máme stavební úřad, aby nařídil vlastníkovi opravy, ne? Že se někdo probourá do Národního domu? Co by tam tak mohl vzít? Nedaly by se ty důvody proč koupit „Záložnu“ specifikovat tak nějak s rozumem? Jestli to tedy vůbec lze. Zde uvedené argumenty pro koupi jsou jen pouhými obecnými frázemi.
A pro koho je tento prodej oním „darem z nebes“? Pro akciovou společnost Frygestu. Frygestu vlastní z 50,5% akciová společnost KOMPAS OK (výpis z výroční zprávy za rok 2015). Za rok 2015 měla akciová společnost Frygesta ztrátu 2 219 000,- Kč při neuhrazené ztrátě minulých let ve výši 34 230 000,- Kč. Já sám jsem kdysi veden naivním lokálním snílkovstvím vložil pár kupónů v jedné vlně kupónové privatizace do Občanského kapitálového fondu KOMPAS, a.s., který se posléze změnil na KOMPAS – OK investiční fond, a.s. a následně na KOMPAS OK, a.s. No a od roku 2000 jsem šťastným vlastníkem akcií Frygesty, a.s. v ceně 12 000,- Kč, které jsem nějak od některého z těch KOMPASů získal jako „plnohodnotnou náhradu“ za své kupónové body. Poslední informace o cenách akcií Frygesty ukazují, že jsou údajně obchodovány v ceně 20,- Kč za 1 tisíc Kč nominální hodnoty. Terno ne?
Dosud a.s. Frygesta nějakou „dividendu“ nevyplatila a můžeme pochybovat, že se tak někdy stane. Že by se situace náhle změnila a po tak tučném jednorázovém příjmu společnosti nějaká dividenda bude? Ale kdeže, peníze nepochybně budou sloužit nejspíše výplatám funkcionářů společnosti a možná trochu k vyrovnání ztráty společnosti a bůh ví, čemu ještě. K malé změně pohybu financí ve společnosti bychom s dalšími Diky (držiteli kuponových knížek, kteří své body kdysi investovali do Kompasu) potřebovali experty z naší radnice. No právě ty, kteří zdůvodňovali odkoupení „trhem nezhodnoceného“ minoritního podílu městské akciové společnosti Frýdecké skládky za neuvěřitelných 25 milionů Kč. Tehdy hrozili možným „nepřátelským převzetím minoritním vlastníkem“, čili zřejmě aktem, o kterém si mysleli či myslí, že je běžný a snadný. No a teď by se ti experti mohli ukázat. Klidně jim věnuji ty svoje „cenné“ akcie Frygesty a.s. když mi ukáží v reálu „převzetí společnosti minoritním akcionářem od akcionáře, který vlastní více než 50% akcií“. Když se jim to podaří, tak vedle díků Diků (za případnou dividendu) mají nějaké pracovní místo na Wall Streetu jisté….
Fuj – to jsem se zase nechal unést. No už jsem se probudil. Ale proč z nás radnice opakovaně dělá nepřemýšlející či nesvéprávné jedince?
Z. Stolař, politické hnutí FraM

(publikováno na FB FraM dne 20. 3. 2017)

Je vám líto pana Kovala?

Na webu jsme si mohli přečíst, že náměstek primátora Frýdku-Místku Libor Koval (KDU-ČSL) boural se služebním autem o minulém víkendu opilý. Policisté mu měli naměřit přes dvě promile alkoholu v dechu a nakonec skončil na záchytce. No, zatím nevíme, zdali jsou ty promile opravdu potvrzené, ale dvě promile alkoholu v krvi je u člověka nenavyklého pití těžký stupeň opilosti (pevně věříme, že můžeme psát „nenavyklého pití“, protože u člověka „navyklého pití“ je to „jen“ střední stupeň opilosti a nemůžeme si přece dovolit myslet si o náměstkovi našeho magistrátního města, že je „navyklý pití“). Určitě si můžeme říci, že nehoda se může stát každému. To je pravda. Ale komu z nás se poštěstí řídit služební vůz ve stádiu těžkého stupně opilosti? Jak by k tomuto provinění asi přistupoval jeho zaměstnavatel v normální práci? Určitě by šlo o hrubé porušení pracovní kázně s velmi pravděpodobným propuštěním. Pikantní je, že na magistrátu má pan Koval mimo jiné v kompetenci protidrogovou agendu a prevenci kriminality. Alkohol je u nás nejrozšířenější drogou. Zřejmě ho do této funkce a k této agendě jmenovali zastupitelé, kteří ho trochu znali a kterým se líbí, když se kozel stane zahradníkem anebo si řekli – s alkoholem má své zkušenosti, tak té problematice bude určitě rozumět.
Ještě bychom si mohli všimnout jedné věci. Pan Koval byl dříve uvolněný předseda finančního výboru. Je to ta politická trafika, o které jsme zde již psali, snad jen připomenu, že jde o práci snů. Plat měsíčně 48 000,- Kč, práce tam na deset hodin měsíčně a odpovědnost žádná. Dříve (od roku 1990 až do roku 2014 (24 let!!!)) byl předseda finančního výboru „neuvolněn“ a měl měsíční odměnu do cca 3000,- Kč. Asi vám ušlo, stejně jako mi, že práce snů panu Kovalovi nestačila. Bylo třeba trafiku vyšperkovat. Takže rada města mu schválila nové služební auto. Předseda finančního výboru sice nikam nemusí jezdit, a na tu jednu jízdu za měsíc by si snad mohl půjčit referenční vůz magistrátu. Ale to by zřejmě nebylo ono. Dále jenom můžeme spekulovat, že jde o stejný vůz, se kterým nyní již jako náměstek primátora boural. No a co? Vůz se opraví, kolegové zastupitelé z ČSSD a Našeho města FM jej podrží ve funkci a městu zůstane jen zajímavý odér, že jej zastupuje protidrogový specialista, který po těžké opilosti, ve které způsobil dopravní nehodu, strávil noc na záchytce. No řekněte, které město to má?

(publikována na FB FraM dne 2. 3. 2017)

Z. Stolař, FraM

Ilumináti ve Frýdku-Místku!

V jedné diskusi na FB jsem byl upozorněn jednou z přispěvovatelek na to, že z webu zmizel záznam telefonního rozhovoru z YouTube mezi panem Pobuckým a panem Víchem týkající se povolebního vyjednávání v našem městě FM někdy koncem roku 2014 a byl nahrazen tímto textem: „ OMLUVA primátoru Pobuckému a Lukáši Víchovi. Zvukový záznam s názvem Jak se dělá politika ve Frýdku-Místku, který zde byl umístěn, měl poškodit primátora Pobuckého a pana Vícha. Podle posudku znaleckého ústavu se jednalo o nelegálně upravené hlasy těchto osob. Majitel anonymního účtu na YouTube odstranil tento účelově vytvořený podvrh, aby nedocházelo k páchání trestného činu. Případné další šíření podvrhu naplňuje znaky trestného činu a bude následně řešeno Policií ČR v trestněprávní rovině a dále bude podána obžaloba v občanskoprávní rovině.“
No už jsem se pomalu začal obávat, že onen zmíněný záznam telefonního rozhovoru mezi panem Pobuckým a panem Víchem je pravdivý. Nikdy jsem tomu ale „někde hluboko“ samozřejmě neuvěřil! Zmiňme se jen stručně, o čem v tom telefonátu šlo, a jak to snad doposud někteří („mylně“) chápali. Jednalo se o povolební vyjednávání, kdy hrozilo, že pan Pobucký (ČSSD) přijde o svoji funkci primátora a ke vší té hrůze bude muset jít někam pracovat. Pan Vích tehdy zastával post hlavního vyjednavače za hnutí Naše město FM a zrovna jednali s hnutím ANO o vytvoření koalice. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a když pan Pobucký zjistil, že se rodí koalice ANO, Naše město FM a KDU-ČSL, zdálo se mu, že musí něco udělat, jen aby nezůstal stranou. Rozhodl se proto nahrát rozhovor se svým kamarádem a tento záznam podhodit někomu z hnutí ANO, aby ukázal na věrolomnost pana Vícha a na nevěrohodnost vůbec celého politického hnutí Naše město FM. V dnes již odstraněné nahrávce byl slyšet ustaraný hlas pana Pobuckého, kdy se jako služebník a podřízený ptá svého gurua – pana Víchy, co vlastně má dělat a co dělá pan Vích pro to, aby on – jeho kamarád Pobucký – nevypadl zcela z radničního dění. Nakonec to končilo tím, že se pan Vích postará o dnes již legendární „vagónky“ (úplatné zastupitele) a že vše dobře (pro pana Pobuckého) skončí.
Už dříve mi vůbec nešlo do hlavy, proč by pan Pobucký tajně nahrával svého kamaráda pana Vícha a pak někomu tuto nahrávku zasílal. Jen „ztroskotanci a samozvanci“ by se snad mohli domnívat, že něco tak podlého by mohl udělat člověk tak křišťálově čistý jako je náš primátor ze sociální demokracie pan Pobucký. Člověk, který zradí svého kamaráda jen proto, aby se sám dostal k politickému lizu, se snad v našem městě vůbec nevyskytuje. Takže hned od počátku, se mi to zdálo nějak podezřelé. No a konečně jsem se dozvěděl pravdu!
Jde o konspirativní čin iluminátů, kteří vše naaranžovali. Někdo, asi šéf té konspirační bandy, zaplatil slušnou částku někomu, kdo sepsal rozsáhlý fiktivní telefonní rozhovor. Musel to být ale někdo znalý věci, protože některá fakta, která zazněla v telefonním hovoru, znali jen samotní vyjednávači volebních stran a hnutí. Následně po sepsání tohoto „fiktivního“ rozhovoru, musel šéf sehnat dva velmi schopné imitátory, kteří dokonale napodobili hlasy pana Pobuckého a pana Vícha. No a nakonec musel režisér v nějakém zvukovém studiu to vše nahrát. Vzalo to jistě hodně času, vždyť kolikrát se dialogem museli chudáci imitátoři zabývat, než se dostali k takovéto dokonalosti? Poté se musela nahrávka upravit, odstranit chyby, přidat podpůrné zvuky (např. vyzvánění telefonu) a pak teprve mohla jít do světa. Postup při „účelově vytvořeném podvrhu“ je tedy zřejmý, zatím není jasné jen to, proč to všechno ten iluminátor tak složitě dělal.
Teď jsem se někde náhodou doslechl, že prý už šéf té zločinné iluminátorské bandy chystá další akci. Tentokrát se má natáčet verze filmu „Blbější, než jsme si mysleli“. Podle předběžných informací budou mít vstup do kina bezplatný všichni ti, kteří uvěří, že výše uvedený telefonát nebyl pravdivý, ale že šlo jen o dlouho připravovanou a detailně provedenou konspirací.
Jinak se omlouvám iluminátům, zde mi literárně slouží jen k popisu první úžasné frýdeckomístecké konspirativní teorie.
Z. Stolař, FraM

(publikováno na FB Fram dne 30. 1. 2017)